Pokusím se o krátké zamyšlení, které bude možná trošku souviset s dnešním dnem boje za svobodu a demokracii. Nechci nikoho urážet, přesto se předem omlouvám, pokud někoho moje příliš pragmatické myšlenky zasáhnou na citlivém místě. Mám totiž dojem, že se lidé vzhledem k řešení věcí obecných dělí na tři skupiny:

Před pár dny jsem se tu rozvášnil kvůli nesmyslnému návrhu na zavádění speciálních platebních karet pro důchodce. Slovutný pan premiér si ovšem rozšafně vyhrnul rukávy a řekl, že to nepřipustí. Byl to tedy jen kontrolní chroust?

Až se tobě třásti bude ruka,
bankomatem tě Drábek oddělá...

Zkusil jsem jen tak namátkou zeptat se ctihodného Googla, co říká na pojem "občan". Výsledky nebyly vůbec povzbudivé, až mě to donutilo k pokusu o takový malý seriál o realitě našeho života. Dnes se tedy podíváme na toho občana.

Když jsem v neděli uvedl do provozu svůj nejnovější projekt Město snů, dostalo se mi od jednoho blízkého člověka takové kritiky, že se ve mně zastavilo srdce. Došlo to tak daleko, že jsem uvažoval o ukončení všech svých aktivit a útěku do ústraní. Veškerá radost v mém srdci byla mrtvá.

Policejní prezident je v cizině, odboroví předáci se taky někde toulají a ve čtvrtek chtějí místo řádného stávkování hrát golf. Mám takový nepříjemný dojem, že na nás všichni prdí. Tak vás můžu ujistit, že já na vás tedy neprdím. Pokud vás zajímá, co jsem si zase na vás připravil, vzhůru ke čtení tohoto blogu!

Dnes v Prostějově umřela demokracie. A neptejte se, prosím, komu zvoní hrana...

Přemýšlím nad tímto tématem už pár dní, ale zdráhal jsem se o tom psát, aby na mě zase pan Přeček nevyjel, že fňukám. Ale pak jsem si řekl, že to není fňukání, možná má někdo podobný problém a společně najdeme inspiraci. I když to spíš, pravda, zmrzne peklo...

Osobně nemám moc to politické škatulkování rád. Donedávna jsem se považoval za člověka smýšlejícího liberálně a hledajícího vyvážený politický střed, pro který platí, že se řídí tzv. "common sense" - což je česky překládáno jako "zdravý rozum".

Včera jsem uvedl do běžného provozu novou verzi internetového magazínu Střípky z regionu.

Internetem se mihla zpráva, že polovina obyvatel České republiky nevěří, že jednou dosáhneme životní úrovně zemí západní Evropy. Přemýšlel jsem nad tím dlouho, až jsem došel k závěru, že je to zpráva poměrně dobrá.

Tak jsem do ní nakonec nejspíš zase zahučel. Do pasti. Ještě to nevím jistě, ale když najednou docházejí síly, je to varování. A já nevím jak dál...

Nějak jsem si v posledních dnech uvědomil, že jsem se stal nevěřícím psem. Nevěřím už totiž skoro nikomu. Světské vrchnosti, církvi ani Bohu.

Nejvíc mě vždycky dojmou všichni ti chytráci, co řeknou, že já se svou depresí jsem na tom ještě dobře, že jsou na tom druzí mnohem hůř. Vědí pendrek. Kdo psychickou chorobu na vlastní kůži nepoznal, nemůže ji posuzovat.