Už jsem tu mnohokrát o svých nemocech, nápadech a emocích psal, nechci Vás proto zbytečně obtěžovat. Tento svět je prostě na moje myšlení příliš složitý, eroze odpovědnosti a skutečného citu dosáhla obludných rozměrů a člověk vychovaný napůl jako katolík a napůl jako občan socialistického státu musí stále tápat a bojovat o přežití způsoby, na které nebyl nikdy připraven. Pokud se k tomuto boji připojí psychická nemoc, je to jako bránit se šavlí proti samopalu.
Mým jediným momentálním cílem je přežít, a ani to ještě nevím jistě. Poučení od člověka, kterého si vážím, že jsem příliš odpovědný na tento svět, kde každý nakonec skončí smrtí, bylo poslední kapkou do poháru hořkosti. Nemůžu dál předstírat, že je vše v pořádku, když jsem s rozumem v koncích.
Mějte se dobře, milí lidé. Pokud na vás osud zatím nehodil deku, vzdorujte a hledejte. I já budu hledat dál, ale už pouze v soukromí. Stejně jsem vám povětšinou jen kazil náladu. Jiří Wolker kdysi napsal, že když odejde, na světě se nic nezmění. Není to tak docela pravda, ale odchod jednoho člověka je natolik bezvýznamná rána, že se snadno zahojí.
Tak tedy na shledanou v lepším světě.















Navracení
Pane Hrubý, jak jste psal že "na čas ukončujete aktivity" tak není už zas "čas na návrat" mezi nás, Vaše čtenáře? Díky HN
Hledání
Je milion drobných věcí, které stojí za to vidět a zažít, mozaika ze Střípků. Vaše Střípky a články jsou jedna z těch věcí. Možná ani nechápete, co pro nás znamenáte. Možná se Vám to bude zdát absurdní, ale znamenáte pro mne duševní posilu v tom hektickém světě. Díky za to, že jste.